Pomník TGM
Pomník TGM v Třebenicích
V posledním čísle zpravodaje Český granát byla uveřejněna informace o pomníku TGM v Třebenicích. Protože tento článek vyvolal ve veřejnosti řadu dotazů, chtěl bych připomenout několik událostí, které tuto informaci doplní.
Myšlenka postavení pomníku prezidenta Osvoboditele byla v Třebenicích živá od vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918. Pro pochopení tehdejší situace je důležité se vrátit do druhé poloviny 19. století. Třebenicko i Třebenice samotné byly v povědomí české společnosti zásadně spjaty s česko-německým „stýkáním a potýkáním“. Pomník MUDr. V. Paříka před českou měštanskou školou byl zákonitým vyjádřením snažení a tužeb českého národa. Pomník TGM byl jen logickým pokračováním tohoto národního snažení, které bohužel trvalo pouhých dvacet let. Pomník byl slavnostně odhalen 31. června 1936. Prezident byl také jmenován čestným občanem města. Byl to výsledek práce a úsilí třebenického Sokola, Podpůrné jednoty Pařík, třebenických legionářů, vedení města a řady vlastenců.
Umístěn byl na Paříkově náměstí v prostoru, kde je dnes zelená plocha za vývěsními tabulemi, proti kostelní věži.
Po 15. březnu 1939, obsazení českých zemí nacisty a konce Česko-slovenské republiky, byl obrazně řečeno „trnem v oku“ místním Němcům, organizovaných v oddílech SA. Dne 27. června 1940 byl odstraněn a rozbit na kusy, které byly poházeny do cest na hřbitově. Ještě před tím, než byla socha odstraněna, byla pomazána asfaltem a opatřena cylindrem a deštníkem. Byla to připomínka osudných mnichovských dní roku 1938, odkaz na jednoho z hrobařů našeho státu, ministerského předsedu Velké Británie, Chamberleina. Je ironií osudu, že fanatická nenávist části sudetských Němců se obrátila právě proti prezidentu Masarykovi, který v tehdejší Evropě uskutečňoval nejdemokratičtější soužití národnostních menšin. Ale není divu, všechny totalitní režimy jdou proti zásadám a myšlenkám demokracie. Socha TGM by zcela určitě nepřežila další totalitu, která tuto zemi postihla v roce 1948. Osudy pomníků prezidenta Masaryka v našem nejbližším okolí, Libochovice, Budyně n./O., Solany, o tom vypovídají dostatečně.
Osudy pomníků, soch a lidí, jsou mnohdy podobné. Po roce 1989 se v Třebenicích našlo několik občanů, kteří o obnovení pomníku usilovali. Nebudu zde rozebírat příčiny tehdejší neochoty a nevůle, která se alibisticky schovávala za věci důležitější a potřebnější pro město. Kdyby těchto několik řádků vyvolalo snahu o obnovení pomníku, potom by jistě tento příspěvek splnil svůj účel. My Češi máme se stavěním a bouráním pomníků své zkušenosti. Přes to si myslím, že osobnost Masarykova je tak historicky prověřena a tak inspirující, že si své místo zaslouží nejen na veřejných prostranstvích, ale hlavně v našem životě a mysli.
Jenom nevím co s heslem prezidenta Masaryka „Nebát se a nekrást.“ Snad tlumočit v současné verzi „Nebát se a nakrást.“
Jaroslav Houdek
Komentáře
Přehled komentářů
Obnovení pomníku prvního prezidenta není špatný nápad, držím palce všem možným nadšencům. Možná by mohl stát v parku kousek od Paříka. Určitě by to bylo lepší než tam budovat parkovací plochu.
Ještě drobná úprava
(vita_lisec, 25. 4. 2011 11:52)Dovoluji si poopravit (byť zde je to možná na špatném místě) první souvětí zmíněného článku v Granátu. V Třebenicích nebyli obyvatelé české národnosti nikdy v menšině a určitě ne v poslední čtvrtině 19.století. Chápu, že v publikaci o pomnících TGM je to věc marginální, ovšem pro místního občana se jedná o zcela zásadní chybu.
TGM
(vita_lisec, 25. 4. 2011 11:56)