Kostel
Chrám Narození Panny Marie
v Třebenicích
Mnoho historických dat o původu, stavbě a udržování chrámu shrnuto jest v brožuře,kterou napsal farář Josef Bouchal. Spisek přikládáme k tomuto pojednání, jež se potom omezí jen na citování poznámek, jež o tomto předmětě uvádí Augustýn Sedláček ve Dějích Třebenic a pak těmi, jež jsme sami nalezli při pročítání starých knih městských. Prameny uvedeme buď jako „S=56“ t.j. Sedláček strana 56, nebo X/26-34, t.j. kniha číslo arch x/36 z městského archivu v Třebenicích folio 34.
Aby se Třebenští mohli dáti do stavby kostela v polovici století XVI., vzdala se kněžna Ludmila z Bliživa (t.j. abatyše kláštera sv. Jiří na Hradě pražském, tedy vrchnost města Třebenic) vybírání cla ve prospěch města (S=14). Dne 12.III. 1562 pustila k tomu účelu i desátek vinný. (S=16) Množily se i dary zdejších zámožných sousedů: Roku 1579 odevzdala Kateřina Broučková, vdova po Urbanu Lucernovi, všechen svůj statek zádušní. Kněz Jan Galastus odevzdal 40 kop m., Mikuláš Kazda, Apoléna Mašková, Jan Blažek a.j. dali po 10 kopách m. (S=20) Scházely se i dary věcné: Apoléna Mašková dala udělati ozdobné kolečko do okna, (S=20) podobné kolečko dal i roku 1591 primas Jonata – konvář. Draškatka dala roku 1594 zvon. (S=22)
První poznámka v našich městských knihách pochází z roku 1574 (x/22 =144) a mluví o kostelu nedostavěném velké opravy potřebujícím. Slovem „nedostavěný“ myslil autor asi to, že kostel neměl věže. Jest asi správná domněnkaa, že obrázek kostela v iniciálce na fol... městského graduálu představuje tehdejší třebenický chrám Páně. Ke stavbě – nebo snad jen opravě věže, jež byla zničena požárem roku 1664, bylo přikročeno roku 1678, hned po dostavění kaple svaté Trojice na dolním hřbitově, protože odtamtud bylo lešení přenášeno hned nahoru k opravě kostelní věže. Zapsané výrazy jsou tak nejasné, že se zdá, jakoby se bylo jednalo o vyvedení věže již od základů.
Na radu vrchnosti byla učiněna úleva s tesařem Jiřím Handlem z Prahy, jenž se dne 23.VII.1677 zavázal, provésti všechno „až do pod dvoje skroužení za peněz 180 kop m. a vědro letošního vína.“ (x/32-153)
Pan mistr-tesař ale asi špatně kalkuloval a rada sama uznala, „že by ubohý škodu patrnou měl a dílo dobře postaveno a roubeno jest.“ Proto požádala vrchnost v dubnu roku 1678 za povolení, aby mu mohla přes smlouvu něco přidati. Vrchnost povolení neodepřela.(x/32-215)
Mezi tesařovou prací sháněli naši v Slaném „prykryvače“, který by dobře a levně přikryl nově postavenou věž nade zvony. (x/32-167) Práce bylo plné ruce, největší požadavek byl kladen na „potažníky“ protože bylo nutno svést mnoho dřeva. Nebylo jich tu mnoho a brzy byli vyčerpání nastalou obecní robotou. Nereptali, jen žádali radu o spravedlnost, aby i ti, kdož potahů nemají, byli povinni dodati fůru vlastním náklade vyjednanou, anebo zapraviti místo ní na úřadu půl kopy má. Kdo by ani toho učiniti nemohl, má se dostaviti náhradou do práce pěší po jeden den. (X/32-167)
V listopadu roku 1677 byla již věž vyzdvižena. tohoto slavnostního okamžiku účastnila se celá obec, nejen tesaři. K jeho větší oslavě dala obec k lepšímu 1 vědro hořkého piva. (x/32-188) Věž byla zatím pobita prkny a nastala starost o plech k potažení střechy. Přes zimu 1677/8 práce zatím utichla a konaly se porady o opatření peněz na plech. Obec se rozhodla, že za tím účelem „nějakou tu obecní várku pustí“, ale to vše ještě nikam nedostačovalo. Vrchnost sama přispěla a rozhodla se povolit šenk obecního zdejšího místo čížkovického ve svém panském domě (t.j. č. 84), ale ne pro zvelebení města, ale na stavbu kostelní věže“. (x32-224)
Bylo nutné, aby si obec vypůjčila na dokončení práce. Kostelníků (t.j. správcům kostela a zádušního jmění) bylo uloženo, aby „poníženou suplikou požádali vrchnost o půjčku ze zádušní, aby se se mohla zabedněná věž plechem přikrýt“. (květen 1678, x/32-226) Půjčka byla povolena a do Prahy byli vysláni Zachariáš Růžický a Jan Buryan aby od JMK (t.j. Její Milosti Knížecí) vyzvedli na obligaci těch slíbených 300 kop m. na zaplacení bílého plechu, který se koupí v Rothentalu a na který slavná komora na přímluvu vrchnosti přislíbila slevu cla; dne 20VI.1678. (x/32-244)
Plech byl brzy nato přivezen a rada vypátrala v Praze nějakého levného klempíře, který věž ještě v témže roce 1678 přikryl. (x/32-229)zbývaly ovšem ještě jiné starosti. Rada učinila námluvy u milešovského hodináře Jiřího Antonína Kornela, aby za obnos 24 zl. r. t.j. 36 kop m. provedl starého obecního orloje, většinu věcí z něj nahradil novými a upravil na 12 hodin místo na 24 hodin. Při postavení dostane ještě 1 vědro hořkého piva. (x/20-80)
Všecky tyto náklady a práce týkaly se ale stále jen věže, přičemž loď chrámová zůstávala stále dosti pustá. Dne 11.VIII.1699 urgoval pan farář naléhavé provedení oprav. Obec zařídila zatím shromažďování materiálu. (x/12-167)
Nejdříve byly opraveny roku 1700 schody k věži, aby mohli zvoníci bezpečně na věž vystoupiti. (X/12-206) Stal se jim hned v příštím roce úraz. Při zvonění utrhl se zvon a spadl zvoníku Václavu Benátskému na nohu a těžce jej poranil. Musel být své funkce zbaven a vystřídán jiným. Zavěšení zvonu, jenž zůstal neporušen, bylo svěřeno Jiřímu Polnerovi. (x/12-232)
Práce na vnitřní úpravě kostela rychle pokračovaly a v červenci roku 1704 už se jednalo o vybílení kostela. Nabízel se k tomu nějaký stavitel z Ústí n/L a také zdejší zedník Ferdinand.(x/12- 346) V únoru roku 1706 už se dláždila podlaha. Ne ale celá, protože roku 1707 (x12-436) čteme: „Protože v kostele víří stále prach mají se na zbytek podlahy obstarati dlaždice či dát tam zatím prkna. Okna se mají také zaopatřiti, aby je vítr nevymrštil. Písek pod dlažbu byl přivážen z Libochovic z náplavky.
Při opravě kostela vznikl v Čížkovicích dluh za cihly 37 kop m., 14 grošů a 3 den. Ty vrchnost obci odpustila, ale musí se zaplatiti dluh za 90 strichů vápna, t.j. 57 kop. m. (x/13-50) Prozradilo se také, že bez vědomí vrchnosti objednala obec také 2 nové korouhve.
Ústecký truhlář dokončil oltář v červenci roku 1711 a obec musela vypravit pro něj do Ústí 10 povozů, opatřených slámou a provazy. (x/13-151) Při instalaci oltáře stal se úraz Janu Pešlovi, kterému asi z neopatrnosti vrazil tesař Karel Holoubek do těla dláto. Poněvadž úraz nezavinil, srazí se mu ze mzdy 2 kopy m., obec přidá 1 kopu a Pešl si sám uhradí půl kopy m. Vše to dostane lazebník Vaněra. (x/13-166)
K vysvěcení nového oltáře pozvali pp. konšelé děkana lovosického a faráře čížkovického. bylo to v srpnu roku 1712 (x/13-204) Když byl už celý kostel v pořádku, provedla obec také visitaci „zádušních intrád a kostelních rozdílných starých knih.“ Kosteníkům bylo uloženo, aby dali také zákristii vydlážditi a před velebnou svátostí světla rozsvěcovali. (x/13-215 z roku 1712) To se stalo teď už možné, protože k ozdobení chrámu přispěl Štěpán Hoza, který odkázal peníze na pořízení stříbrné „věčné lampy“. Jím odkázaný obnos musel být složen do rukou vrchnosti. (x/14-264) Do řad dobrodinců chrámu vstoupil i František Bergka, majitel domu č. 137. Ten měl u obce pohledávku 42 kop m., ale zřekl se jí ve prospěch kostela. (x/34-47)