Číslo popisné 75
(Číslo popisné 75)
O tomto domě starší historie mnoho nepoví. Jmenoval se Maštálkovský podle Jáchyma Maštálky. Od dědiců z tohoto rodu koupil spustlé spáleniště dne 27. září 1681 za 70 kop m. Jan Charpa. (x/26-118, x/11-20) Roku 1692 už jej měl Jakub Charpa. Ten chtěl vystavěti roku 1692 v zahradě stodolu a přiraziti ji až k samém potoku, to mu ale rada nepovolila, protože by to snížilo požární bezpečnost pivovaru. Musel stavěti asi 20metrů nad potokem. Tato stodola už dnes nestojí. (x/11-289) Po vdově Dorotě Charpové převzal dům Josef Charpa. (x/14-88 a 390) Nepodařilo se nám zjistiti, jakým způsobem dostal se pak dům po Charpech do majetku Antonína Žoldy. Nejdřív jej měl vlastně Jakub Žolda. Nepatrná poznámka ale naznačuje, že jej koupil od obce Jan Žolda. Po Jakubovi tu zbyla vdova Kateřina a synové Josef a Antonín. Matka předala dům 27. X. 1739 synu Antonínovi při ceně 225 kop m. (x/14-26) Za vlády matčiny dům spustnul takřka k nepotřebě, (x/33-37) ač byl nedávno z gruntů řádně postaven jako jednopatrový. (x/33-41) Měl tehdy jako všecky domy podle náměstí podloubí. A teď stojíme před záhadou, již jsme sami nerozluštili: Za úplně shodné lokalisace vystupují jako majitelé domu současně Dorota Charpová a Antonín Žolda a oba s ním jinak nakládají. Dorota se vdala znovu za Veselého a dům odkázala 14. VI. 1753 v ceně 400 zl dcerám Anně a Kateřině. (ZA 130/6-355) V pozůstalosti po Antonínu Žoldovi ze dne 9/9 1772 dostal dům syn téhož jména, který byl tou dobou kadetem pěšího pluku v Praze. (při ceně 400 zl) Bratr P. Josef Žolda, farář v Čížkovicích se dědictví zřekl. (ZA 130/6-181) Prameny jsou tu udány, snad se někomu podaří jednou záhadu rozluštiti. Není vyloučeno, že se při převodu z Charpů na Žoldy jednalo o tak zv. dočasný prodej.
Ještě jsme nezjistili, jak se pak dům dostal v majetek rodiny Krausů. Roku 1785 jej měl Jan Konstantin Kraus, pak Antonín Josef Kraus. Od něj jej 1. III. 1797 koupila rodina Weeberů. Dne 31. I. 1827 jej zdědil Antonín Prokop Weeber a Rosina (ZA 133-127), roku 1838 přichází Josef Weeber a Jana roz. Hessová, 1850 Antonín Weeber, roku 1857 Antonín Vaněk, pekař (ZA 161), pak opět Antonín Vaněk, řezník a rolník (+18 IX. 1880) a konečně Františka V. Od ní koupila dům dne 20 XII. 1897 Občanská záložna, chtějíc si na tom místě postaviti novou budovu. 5. III. 1920 stál tu dům ještě ale v takovém stavu, že ohrožoval bezpečnost. Obec nařídila proto odklizení, což se také stalo. Zbyla tu jen průčelní zeď. Občanská záložna od stavby upustila, protože koupila dům č. p. 20 a toto místo prodala 7. III. 1930 lékárníku Františku Trenkvicovi za 41.000 Kč. Ten postavil místo trosek moderní budovu nákladem asi 200.000.--Kč roku 1932 a 1933. Při tom se přišlo na hotový labirint starých sklepů, které zdržovaly stavbu. 1/2 domu patří jeho choti Boženě, rozené Libovické.
V. Kosina