Číslo popisné 72
(Číslo popisné 72)
Ke konci století XVII. se říkalo domu tomuto Hurmitovský a patřil Václavu Hurmitovi, roku 1681 už dědicům, kteří jej prodali dne 21. II. 1681 za 110 kop m. cizinci Tomáši Peřinovi, (Kateřina), který tu nastoupil místo sládka v pivovaře a vrchnost mu povolila, aby se tu zakoupil. (x/26-66) Peřina koupil hned 2 domy a to č. 72 a 73, ale oba jen na krátko. Prodal je už 8. května 1702 za 850 kop m. a kupcem byli pro tento Martin Mrázek a Dorota a pro č. 73 Štěpán Šmíd a Anna. (x/26-531) Domy byly „pro lepší volnost v hromadu spojeny.“ Po Marázkovi měla dům vdova Dorota, jež měla časté spory se sousedem Jakubem Pátkem z č. 70 protože ji zúžil vzadu výjezd a všelijaké smetí jí na cestu sypal. Po ní dostal dům 3. XII. 1719 syn Antonín Marázek a Dorota v ceně 240 kop m. (x/26-762 a také x/26-845) a pak někdy nejstarší Josef Marázek. Po smrti tohoto měl jej od r. 1772, ale bez zahrádky, která patří k sousednímu domu Floriánovskému č. 73, přece však se svobodným průjezdem na stará struha syn jeho Jan Marázek, který měl už dříve dům č. 71. (ZA 130-183) Nový majitel byl pekařem a za ženu si vzal 10. III. 1789 Františku, dceru Josefa Vody. (ZA 132-55) Dne 3. července r. 1805 prodal dům za 5.200 zl.v.m. Leopoldu Šaškovi, (ZA 134-120) a ten dne 26. I. 1811 za 10.000 zl. v.m. Josefu Frieserovi. (ZA 134-414.) Roku 1836 kupuje dům už od Josefa Mitteise Václav Pergelt, po němž jej zdědila r. 1845 Aloisie Pergeltová. (ZA 136-236, ZA 161) Jinde se ale praví, že dne 30. února 1839 koupil jej od Friesera za 1860 zl c.m. Gröger Hynek a Aloisie. Jemu byl dům prodán v exekuční dražbě roku 1862 za 3066 zl. Dne 16. července r. 1862 koupila 1/2 domu Anna Bocková, choť rolníka a pekaře (+27. VI. 1902) a dne 16. XII. 1872 získala druhou polovinu. Ve válce roku 1866 byl v domě pruský lazaret s 12 lůžky a zemřelo tu 5 vojínů na choleru, jež se pak dostala i mezi místní občanstvo, z něhož zemřelo asi 80 osob. 22. ledna r. 1907 zdědily dům po 1/2 Anna Sejkorová a Božena Bocková a prodaly jej 5. II. 1919 hodináři Václavu Vodovi a Bedřišce, od kterých jej koupil 15. III. 1909 Detscher Schulerhaltungsverein. Prodal jej 15. IX. 1919 koňskému řezníku Karlu Schulzemu a Marii za 20.000.--Kč. Až do roku 1931 měl dům šindelovou střechu, jež byla tehdy nahrazena střechou taškovou.
V. Kosina