Číslo popisné 69
(Číslo popisné 69)
Jan Struboch získal roku 1695 tento dům se svou manželkou Jelenou, rozenou Bílskou a odkázal jej dceři Zuzaně, provdané za Václava Benátského. (x/26-391). Dům trpěl tehdy zamáčením z uličky podle fary, kde ústily všecky trativody a dokonce výtok z tamních záchodů. Proto se rada rozhodla roku 1704, aby byla ulička jako žlabem dolů vydlážděna. (x/12-358 a x/13-56).
V poslední vůli Kateřiny Benátské z 18. V. 1758 dostal její dům po otci zděděný Josef Hotaš, syn Martina Hotaše, snad jako věno s dcerou neznámého jména. Ten měl jej ještě roku 1785. Snad to byl už zase jeho syn téhož jména, který se oženil s Terezií Záchomskou z Obřic, již učinil r. 1801 spoluvlastnicí. (ZA 133-351). Roku 1834 vyhořely tam stáje. Pravděpodobně svatební smlouvou z 30. V. 1831 dále z 14. VIII. 1835 a 10. VII. 1836 získal dům měšťan Jan Charpa. 1832 jej pojistil Josef Charpa, který dům přestavěl ( protáhl přes průjezd), dům byl předtím přízemní. Přitom byl dům oceněn na 1200 zl r. Roku 1840 měl jej Isidor Sedláček a po něm vdova Barbora, a to tam byl hostinec. R. 1860 byl majitelem Jan Müller, 1862 Lorenc Novák, židovský obchodník Emanuel Getreuer koupil si tento dům dne 20. II. 1862 od Terezie Sedláčkové, adaptoval částečně vnitřek a přistavěl do dvora 1 místnost. Od 16. III. 1875 patřil dům Židu Heřmanu Gansovi a Žofii, obchodníku se střižním zbožím. (+30. XI. 1915). Po vdově Žofii zdědila dům vnučka Marie Roubíčková, provdaná Feuersteinová. Od ní jej koupil dne 31. XII. 1934 za 70.500 Kč materialista Josef Nešněra a Vilma. Provedl v domě částečné opravy.
V. Kosina