Číslo popisné 76
(Číslo popisné 76)
Podle pořadí byl tento dům druhou třebenickou radnicí (po I., kterou byl dům Oustecký, dnes č. 136.) Kdy se dostal do majetku obce nepodařilo se zjistiti. Když roku 1692 dostala obec od vrchnosti dům Hortulánovský s poukazem, aby si z něj postavila novou radnici, neměla peněz k tomu, aby tento starý dům rathousní, který byl na spadnutí dala do pořádku. Na radu zedníka Jana Jakuba z čp.... vyjednávala rada r. 1678 s mistrem zedníkem z Litoměřic, jenž opravoval kostel velemínský, „jak by se dům rathousní dal repasírovati bez škody pro obec, zda by on to dílo naše přijal a rejsování na to zdělal“. (x/32-236 Nedošlo však k tomu pro události níže vylíčené. Proto se dne 27. I. 1692 usnesli pan purkmistr a páni konšelé s celou obcí a dům darujíc odevzdali panu primátorovi Štěpánu Šmídovi. (x/26-570, také x/11-166 a x/12-48) Pan primátor obci vřele poděkoval a sliboval odsloužiti se a dům pěkně postaviti. Domem vedl tehdy průjezd do obecního pivovaru, kam jiné cesty nebylo. Ten se teprve potom znovu zřídil, jak o tom budeme čísti při domech následujících. Leč Štěpán Šmíd nemohl slibu přesně dodržeti. Zemřel brzy nato otravou, již prý mu způsobil jeho zavilý nepřítel lazebník Ludvík Vaněra. Na domě hospodařila vdova Dorota se synem Tadeášem Šmídem. Ten žádal radu, aby mu na ruinu, již po otci převzal přiřkla zase varečné právo, které mu bylo odňato asi proto, že stále dům nestavěl. Rada zůstala i teď zatvrzelou , dokud nebude podmínka splněna. (x/14-276) Tadeáš zemřel někdy kol roku 1750 a vdova po něm Františka Šmídová prodala dům dne 17. X. 1753 za 185 zl Martinu Procházkovi a Kateřině, který přikoupil k tomu od obce kousek pozemku za domkem č. 77 až k uličce za 55 zl. (25. VII. 1754) V pozůstalosti po Martinu Procházkovi dostala dům dcera Alžběta provdaná Šimonovská (x/15-210, také ZA 130/6-364) Její muž František Šimonovský prodal dům r. 1780 za 650 zl Josefu Polákovi a Anně, roz. Grögrové. (ZA 130/6-402) K získanému domku přikoupil Polák dne 21. III. 1787 od obce ještě kus „plácku“ 19 x 11 loket za 20 zl k postavení stodoly (ZA 130/6-412) a dne 10. IV. 1806 prodal vše za 3.700 zl.v.m. Josefu Martincovi a Josefě. (ZA 134-168) Ten upadl však do dluhů a pro pohledávku 926 zl byl mu dům dne 7. ledna 1814 exekučně prodán. Koupil jej Jan Kaše z Lovosic. (x/134-400) Dne 31. V. 1826 se opět střídají majitelé: Karel Schwarz prodává domek Václavu Endersovi (ZA 135-548). Někdy potom 1850 měl domek pekař Antonín Vaněk (+3/8 1880) který jej prodal 29. III. 1878 obchodníku odpadky a rolníku Josefu Reischelovi a Marii (+27. VII. 1910). Po jeho smrti zdědila vdova Marie jeho polovici dne 30. XII. 1910 a dne 12. XI. 1937 prodala všechen svůj majetek adoptovanému synu Alfrédu Stránskému, bývalému německému sirotku. Vše za 100.000.-Kč. V domě bývala také jedna třída německé měšť. školy.
V. Kosina